Občas se mi na začátku užívání esencí ozývají lidé s tím, že se cítí mizerně. Očekávali klid a úlevu, ale místo toho se setkali s vlnou emocí jako je vztek, smutek či frustrace. Možná jste to také zažili – začali jste s esencí lípy a najednou vás zaplavil smutek, hněv nebo neklid. Je to zcela v pořádku. Nejste v tom sami.   Jde o to, že každá esence má svou specifickou kvalitu, kterou do našeho života přináší. Lípa, například, přináší mateřskou...

Občas se na sociálních sítích objeví nějaké individuum, které říká nebo píše věci, které jsou fakt ulítlé, a pod tím jednou nejrůznější komentáře. Některé politují, některé zkritizují, některé zesměšňují atd. Některé odsuzují zase ty, co se vysmívají, a tak tam ta diskuze tak pěkně bují :-)   Zamyslela jsem se nad tím, jak to mám já. Jak vlastně uvnitř reaguju? Uvědomila jsem si, že je mi to vlastně jedno :-) Občas se nad tím zamýšlím, protože ráda věcem rozumím, minimálně mě zajímá, p...

Možná vás takhle věta zarazila, ale je opravdu dost lidí, kteří mají nutkání kupovat si to nejdražší, a trvají na "nejlepší" kvalitě s tím, že nic méně kvalitního by pro ně nebylo dost dobré. Samozřejmě to neříkají  přímo takto, často si to takto ani sami neuvědomují, ale z jejich chování a sdělení to poznáte docela snadno. Nejde o to,  že by bylo špatně kupovat si kvalitní věci. Jen je mylné se domnívat, že to nejdražší je nejkvalitnější. Ovšem lidé s pochroumanou sebehodnotou si s...

Baví mě, jak s esencemi člověku mohou přicházet odpovědi na otázky, které ho třeba ani v souvislosti s danou rostlinou nenapadly.Třeba o tom, že tloušťka může souviset se strachem, který máme spojený s muži. Přesněji řečeno s tím, že nás mohou opustit.Ještě kousek hlouběji pod tímto strachem je strach, který jsme zažívali jako děti, a který byl ještě mnohem intenzivnější a zcela pochopitelný, strach, že nás opustí matka. Takovou situaci si nemusíte představovat jako matku alkoholičku, kter...

Poslední dny hodně narážím na téma PŘIJETÍ ZLA jako součásti života a vztahů. Mnoho lidí, kteří vyrostou v přílišné snaze zavděčit se svým rodičům, potěšit druhé, být nápomocní, vytvářet soulad a harmonii ve vztazích, žije v iluzi, že láskou a vstřícností se přece musí dosáhnout dobrého. Lidé jsou vesměs dobří, a proto když jsme na ně hodní, budou na nás hodní i oni. Když jednáme fér, tak oni budou taky. Když bereme ohledy na druhé, oni budou taky. Když chceme tvořit společně a spolupracu...

V dospělosti často od svých matek očekáváme, že už nám budou konečně rozumět, dávat dostatek pozornosti, oceňovat naše schopnosti, milovat nás takové, jaké jsme a tak nějak vůbec konečně dostaneme to, co nám v dětství bolestně chybělo a co nám naše matka stále dluží. Pro toto očekávání jsme ochotné udělat mnoho. Všelijak se přizpůsobit, ohnout, zavděčit a být tou, kterou by matka milovala způsobem, po kterém stále toužíme.   Jenže naše matka nemá možnost vrátit se s námi do dětství a dát...

Naše zraněné dětské části můžeme objevovat v mnoha souvislostech a odstínech. Třeba i v naší snaze hledat si k sobě přátele a partnery, kterým můžeme důvěřovat. Zdálo by se, že to je přece přirozené chtít mít mezi svými blízkými ty, kterým můžete věřit. Tomu, že vás nezradí, že vás nebudou zraňovat a že na jejich dobrý úsudek se budete moci spolehnout. Ovšem zkušenost vás pravděpodobně provede situacemi, kdy se svými nejbližšími budete cítit zrazeni nebo kdy budete vyděšeni z toho, jak to, že ...

Když jsem se v průběhu života rozhodovala, zda dál zůstávat v nějakém partnerském vztahu, většinou mi trvalo dlouho, než jsem dospěla k rozhodnutí. Bylo to o to těžší, že mě partneři milovali a já je nebo alespoň na určité vrstvě. Klíčové, co mi nakonec pomohlo se rozhodnout byla velmi jednoduchá uvědomění, na které stačila jedna věta.   Poprvé mi k němu pomohla otázka: „Chceš takhle žít do konce života?“ V tu chvíli jsem si uvědomila, že opravdu ne, i když by mi i nadále bylo snášeno ...

Možná jsem idealista, možná optimista, ale já tomu nevěřím.  Chápu, že člověk se může cítit velmi zraněný. Může si myslet, že je porouchaný tak, že se už nikdy nespraví. Může mít obrovský strach otevřít bolest, kterou v sobě hluboko pohřbil, aby přežil to, na co tehdy neměl kapacitu.  To vše je naprosto pochopitelné a může být opravdu těžké.    Úplně první, co je potřeba udělat, aby změna mohla nastat, je vůbec připustit, že je možná. Přestat se držet přesvědčení, že jse...

"Je to tvoje chyba. Ty pořád něco chceš, ty mi děláš, ty neděláš..." Vypadá to velmi snadně. Zdá se, že když je chyba v tom druhém, máte vyhráno. Jenže jen do té doby, dokud s vámi ten "chybující" hraje tuhle hru. Jakmile se zasekne a odmítá být viníkem, už to přestává fungovat. Nic se nelepší, dokonce ani nemění. Zdá se, že je to patová situace. Ale když se vám podaří otočit pozornost k sobě, zapátrat a najít chybu u sebe, máte vyhráno. Najít chybu u sebe je to nejlepší, co se vám může stát...