Občas se na sociálních sítích objeví nějaké individuum, které říká nebo píše věci, které jsou fakt ulítlé, a pod tím jednou nejrůznější komentáře. Některé politují, některé zkritizují, některé zesměšňují atd.

Některé odsuzují zase ty, co se vysmívají, a tak tam ta diskuze tak pěkně bují :-)

 

Zamyslela jsem se nad tím, jak to mám já. Jak vlastně uvnitř reaguju?

Uvědomila jsem si, že je mi to vlastně jedno :-)

Občas se nad tím zamýšlím, protože ráda věcem rozumím, minimálně mě zajímá, proč to třeba ten člověk dělá, protože jsem takový rád zkoumající typ, ale jinak je mi to vlastně úplně fuk, protože mám svůj svět, svoje zájmy. Svým vlastním myšlením a prožíváním zaplňuju svoji realitu, že v ní není zas tolik prostoru na to řešit, co dělají nebo říkají ostatní.

 

Za mě tedy otázka nezní, jestli je v pořádku se někomu posmívat, ale proč tomu vlastně někdo věnuje energii, proč ho to zajímá, proč nevěnuje svoji vzácnou energii sobě, tomu, co ho těší?

 

Co vy na to? :-)

 

Která esence je dobrá pro posměváčky :-) Určitě sedmikráska, protože ta nás v sebehodnocení dává do rovnováhy, tedy i v druhém pólu učí se nepodceňovat. Jak bylo řečeno v Mrazíkovi: "Nad nikým se nepovyšuj a před nikým se neponižuj."

K tématu se taky krásně hodí esence z modřínu, protože ta nás zase vede k sobě a naší cestě, abychom se pustili do toho, kdo jsme my a naším originálním způsobem naplňovali svůj život, protože každý jsme jiný a každého těší jiná cesta a to je super.