V dospělosti často od svých matek očekáváme, že už nám budou konečně rozumět, dávat dostatek pozornosti, oceňovat naše schopnosti, milovat nás takové, jaké jsme a tak nějak vůbec konečně dostaneme to, co nám v dětství bolestně chybělo a co nám naše matka stále dluží.
Pro toto očekávání jsme ochotné udělat mnoho. Všelijak se přizpůsobit, ohnout, zavděčit a být tou, kterou by matka milovala způsobem, po kterém stále toužíme.
Jenže naše matka nemá možnost vrátit se s námi do dětství a dát nám to, co nám měla dát a nedala. Možná nemohla, neuměla nebo nechtěla. Ve své podstatě na tom nezáleží. Nemusíme ji obhajovat, omlouvat, ani obviňovat. Potřebujeme jen začít důvěřovat sobě. Dovolit si emoce, které jsme cítily v dětství, tím věřit sobě místo hodnocení naší maminky, co je správné a co špatné cítit. Začít brát samu sebe vážně v tom, co cítíme a co potřebujeme, a právě to si začít sama dávat.
Žádná matka, i kdyby chtěla, nám v dospělosti nemůže dát to, co nám chybělo. Už jsme totiž velké holky, které se potřebují postavit na vlastní nohy, a reálně máme úplně jiné potřeby než malé dítě.
Když se rozhodneme jít cestou dospělosti, můžeme vzít zodpovědnost za vše, co se v nás odehrává, a přestat jako dítě očekávat, že to někdo vyřeší za nás.
Pak můžeme i ke své matce přistupovat jako dospělá žena a sejmout z ní naše očekávání, že se promění v matku, kterou jsme potřebovaly jako malé. V tomto okamžiku se může stát malý zázrak a my si ji můžeme začít užívat, protože:
- už po ní nic nechceme
- nepotřebujeme, aby nám splatila své dluhy
- jsme před ní autentické a pravdivé
- vyjadřujeme vůči ní jasné hranice.
Ráda říkám, že když se to naučíme vůči matce, už nám to půjde s každým :-)
Jako podporu můžete použít esenci z lípy, která nás propojuje s energií bezpodmínečné lásky, přijetí a skutečné sebelásky. Kvalitami, které umí dát milující matka.