Setkávám se s lidmi, kteří byli v minulosti někým zranění a cítí bolest, vztek a křivdu. Nesou si to s sebou, velmi je to zatěžuje a kazí současný život.

Když řeknu, že potřebují odpustit, tak se často dozvím, že to dělají a třeba nejen to.

Jenže pozor, odpuštění neprovedete tím, že řeknete "Odpouštím ti." I kdyby jste to opakovali stokrát.

Nejdřív musíte vypustit ven všechny emoce, které ve vztahu k tomuto člověku máte. Ne na něj, ale ze sebe někde v klidu o samotě nebo v rámci terapie.

Když vypustíte ven všechnu zlost, smutek, bolest, pocit zrady a křivdy vůči tomuto člověku, tak zjistíte, že to byla jen půlka odpuštění.

Druhá půlka je ODPUSTIT SOBĚ. Potřebujete odpustit sami sobě, že jste všechno, co vám udělal ten druhý, dopustili, že jste mu to dovolili. Dokonce, že jste měli nějaké důvody, proč jste mu to dokonce chtěli dovolit, protože vám to něco přinášelo.

Např. dovolili jste partnerovi/partnerce, aby vás zneužíval/a, protože jste chtěli, aby s vámi zůstal/a. Nedovoli jste si říci ne, protože jste se báli, že by vás opustil/a.

Je skutečně těžké odpustit si, že jsme se sebou manipulovali, ponižovali se nebo si třeba ze strachu a z nevíry ve vlastní hodnotu vybrali partnera, který se nám až tak nelíbil, ale byli jsme přesvědčeni, že by nás nikdy neopustil.

Odpustit si ale možné je. Přes upřímnost, pokoru a laskavost sami k sobě si můžeme odpustit i vlastní chyby a to je pak skutečné odpuštění dovršeno a my jsme odpustili (=uvolnili) to všechno nepříjemné, co nás svazovalo. Pak jsme uvolnění a svobodní, máme srdce opět otevřené.

Pokud jsme zneužívali svoji sexualitu, pak bych zvolila esenci z máku. 

Přeji krásný den v laskavosti a lásce k sobě

Bára Zumotová

P.S K článku přišel dotaz. Tedy doplňuji: