Moje zkušenost s šedivými vlasy se má tak :-)
Nikdy jsem si je barvit nezačala, protože se mi nechtělo najet do kolotoče neustálého přebarvování šedivých odrostů, nechtělo se mi si vlasy ničit, nechtělo se mi za to dávat peníze, nechtělo se mi sedět hodiny u kadeřnice a partner barvení vlasů nesnáší.
Tak jsem to vzala tak, že prostě budu chodit s prošedivělými vlasy, co se dá dělat.
Ale později se mi začaly líbit. Začala jsem je mít ráda a začala jsem k nim dostávat pochvaly. Prostě proto, že jsem je začala nosit s láskou a nadšením, bez pocitu, že mi ty bílé vlasy tu hnědou hřívu kazí.
A takhle je to se spoustou věcí. Když je na sobě odmítáme my, hraje tu hru s námi i naše okolí. Když je přijmeme a zamilujeme se do nich, reaguje pozitivně i okolí.
Podobně jsem to měla s hlasem, ale to by bylo na delší povídání. Zkrátím. Když jsem si ho uvolnila a dovolila si, aby byl slyšet, píšou mi lidé, že kromě obsahu slov ve videích rádi poslouchají i můj hlas. Jaké milé překvapení.
Samozřejmě budou na světě stále i ti, kterým se líbit nebudete, a ženy, které si prošedivělé připadají staré, ošklivé a zanedbané. Ale takhle to bude vždycky. Nikdy se nebudete líbit všem. Každý má jiný vkus. Když se vám líbí metal, těžko přesvědčíte fanouška dechovky, aby se do něj zamiloval taky :-)
Ale můžete udělat tu velikou věc, že si dovolíte mít rádi a cítit se dobře v tom, co vyhovuje vám.
Přátelé, zkuste si dovolit vyslovit některé nebo všechny z těchto vět. Pánové si samozřejmě upraví na svoji mužskou variantu.
Mohla bych se mít ráda.
Mohla bych se cítit krásná.
Mohla bych milovat svoje vlasy v jejich přirozené barvě.
Mohla bych cítit vděčnost, že je mám, že rostou, že se vlní (pro rovnovlásky: že jsou rovné a hladké)
Třeba vás napadne i spousta dalších. Důležité je, abyste je vyslovili opravdově s prožitkem toho svolení a vnímali, že si dovolujete něco nového, co jste zatím nemohli. Pak tomu nechte volnost a nelpěte na tom, aby ke změně došlo hned. Můžete si věty zopakovat, když budete mít chuť, ale bez urputné snahy. Neplatí, že čím víckrát to řeknete, tím je to účinnější :-) Spíš zkoumejte, jak vám přitom je. Může přijít jak úleva, tak odpor.
Pokud ucítíte odpor, je dobré ho vnímat a prozkoumat. Jak?
Dýchejte a vnímejte sami sebe. Neutíkejte z pocitů, myšlenek a emocí, které se mohou vynořovat. Jen je sledujte a dýchejte.
Někdy úplně stačí to, když si naplno uvědomíte, že se nechcete mít ráda. Proč?
Třeba proto, že to pro vás nikdo nikdy neudělal a vy jste uvěřila tomu, že nejste dost dobrá, aby vás měl někdo rád.
Nebo třeba proto, že se neumíte mít ráda, a bojíte se, že to nedokážete. Strach ze selhání v tom nejdůležitějším - mít se ráda - může být tak velký, že to raději vzdáme předem.
Ale všechno je proces učení i dovednost MÁM SE RÁDA. Dovolte si i v tomto dělat chyby a s každou další chybou se víc naučit a být stále blíž a častěji stavu, kdy se prostě přijímáte a máte ráda. Jde to a půjde to i vám.
Které esence mohou podpořit tuto oblast sebepřijetí?
Lípa - pokud jste ten případ, kdy máte skutečně odpor k tomu mít se ráda.
Růže - pokud máte konflikt s tím mít ráda svoje těle a tedy fyzický vzhled nebo mít ráda sebe jako ženu v ženském těle.
Osika - pro zklidnění, zjemnění a mě osobně asi právě osika podpořila v zamilování se do mých stříbrem prokvetlých vlasů.