Pamatuju si, když jsme kdysi s mým velmi inteligentním kamarádem tak trochu žehrali na vysokou míru naší inteligence, protože nám komplikovala život. Říkali jsme si, o kolik by náš život byl jednodušší, kdybychom uměli míň přemýšlet, vytvářet nejrůznější scénáře, důvody, dopady, komplikace, motivace, souvztažnosti a vazby. Oběma nám to komplikovalo vztahy a hlavně přinášelo spoustu bolesti. Kdybychom bývali trochu chudší duchem, dělali jsme si legraci, určitě bychom byli šťastnější.
Byli jsme tehdy hodně mladí a nezkušení, ale pozoruju docela často, jak se lidé mohou týrat vlastním intelektem. Cílem rozhodně není být hloupější. To vážně není potřeba :-) Jen používat intelekt tam, kde může být užitečný. Vnímat, kdy nás naše myšlenky vedou k nalézání kreativních řešení, zajímavých souvislostí, obohacují náš vnitřní svět a dělají nám klid na duši, protože s uvědoměním přichází i uvolnění.
Naopak svůj rozjetý intelekt stopnout, když:
- rozjíždí katastrofické scénáře,
- hledá řešení na všechna rizika a nejvíc na ta, která se při nejlepší vůli nedají ošetřit
- se jen snaží zajistit pocit hodnoty nebo bezpečí
- především tedy v případech, kdy se rozumem snažíme ovládnout svoje emoce.
Rozumem se totiž emoce nedají ukočírovat.
Zkuste si představit dítě, které pláče, které budete přesvědčovat rozumnými argumenty, že by plakat nemělo.
Třeba proto, že je to projev slabosti. Nebo že nemá k pláči dostatečný důvod. Nebo že ho nebudete mít rádi, když bude otravovat s brekem.
Že vám ty argumenty nezní moc rozumně? No jasně :-)
To však neznamená, že je rodiče nepoužívají. Zdravé dítě na takové řeči vůbec nebude reagovat a bude plakat dál. Dítě, které už ale tento způsob manipulace zná a je v něm "vycvičené", možná ztichne a bude se snažit ovládnout, aby bylo "správné", to je takové, jaké ho chtějí mít.
Tuhle hru pak se sebou hrajeme už často automaticky a přesvědčujeme sami sebe, že nemáme být smutní, vyděšení nebo vzteklí, protože přece.... vaše rozumné argumenty.
Často se náš vnitřní myšlenkový svět stává bezpečným místem, kde jsme vlastními pány, protože si můžeme myslet, co chceme. Tvořit svoji vlastní vnitřní realitu, které rozumíme, kterou budujeme, opečováváme a rozvíjíme. Nemáme rádi, když nám ji někdo nabourává a někdy jsme ochotní za své teze skoro položit život nebo zavrhnout přítele.
Protože naše emoce nebyly nikdy dostatečně respektovány, nedáváme jim váhu ani my. Ten rozum nad námi přece vždy vítězil a my chceme taky vyhrávat, tak jedeme cestu logiky, intelektu a mentálních konstrukcí. Krátkodobě nám to skutečně může přinášet pocit vítězství, uklidnění, bezpečí nebo převahy. Pochopil jsem, přesvědčil jsem, vysvětlil jsem, tedy mám SÍLU, HODNOTU, ZACHRÁNÍM SE.
Dnešní doba klade obrovské nároky na naše emoce. Můžeme se setkávat se spoustou spouštěců strachu, beznaděje, vzteku a frustrace, a marně v rovině intelektu hledat bezpečí. Hledáme řešení, které nás těch nepříjemných emocí zbaví.
Jenže teď to jde opravdu na dřeň a manévrovací prostor pro svobodné řešení se hodně zmenšil. Najednou intelekt nefunguje a my nevíme, jestli se máme začít aktivně bouřit, bojovat nebo se podřídit, a v hlavách nám často může jet myšlenka: "Jak se zachráním, co mám dělat?!"
Když však bouří emoce, rozum nemá šanci. Nabízí nefunkční řešení, která jsou řízená strachem či vztekem, a ta nemají skutečnou sílu.
Proto je velmi užitečné a efektivní, začít si dovolovat od svých emocí neutíkat a být tak stateční a trpěliví, že si je dovolíme cítit.
Bez hledání řešení pro únik z nepříjemných emocí s nimi jen zůstaneme.
Když si vzpomenete na to plačící dítě, tak mu prostě jen dovolíte se vyplakat. Možná vás překvapí, že nebude potřeba nic víc dělat, a už to postačí, aby vám bylo dobře. Někdy to bude chtít víc času a práce, abyste si porozuměli. Možná budete potřebovat i průvodce, který se s vámi podívá do vašeho nitra, ale vždycky to bude cesta, jak najít skutečné řešení. Jakmile totiž přijmete svoje emoce, tak už nemusíte prožívat jejich bouři, přichází klid a tom klidovém nastavení už vám může váš intelekt krásně pomoci najít vhodné řešení situace.
Pak je intelekt pomocník a ne tyran.
Takže opět a znovu, buďte k sobě laskaví, stůjte při sobě, dovolte si prožívat, co opravdu cítíte.
Neexistuje neoprávněná emoce. Když ji cítíte, tak prostě je a není správná ani špatná, jen je.
Existuje neoprávněný projev emocí, kdy si je vyléváme na druhých, ale to už je něco úplně jiného.
Dovolte si cítit a neutíkat od sebe. Prostě být v lásce.
Z esencí jsou pro mne v těchto situacích báječné řebříček a fialka. Fialka otevře vaše srdce, propojí s ostatním světem a ucítíte jednotu, ve které jsme všichni spojení. Řebříček vám dodá nadhled a schopnost spojit se se svým vnitřním vedením, které ví, co je nejlepší.